Session 3: Ocel na lidi, kámen na havěť

Družina si příjemně odpočinula, najedla se a ráno se vydala na další dobrodružství - do trosek kovárny mečíře z jihu, pro nákres vzácného meče. Zatím co většina družiny snídala a odpočívala, Hermaeus odešel opodál a dal se do magického rituálu vyvolávání přítele - bílého havrana Odina. Hermaeus nebyl jediný kdo si našel nového společníka, neb si Ash povšimnul potulnéhó psa, který se hrabal v uličce v odpadcích, a vzal jej pod svou ochranu jako přítele, spolubojovníka a mazlíčka.

Kolem 10. hodiny se družina konečně znovu sešla a mohla vyrazit do kovárny. Cesta za mlhavého rána šla překvapivě dobře, až dorazili k hladké skále v kopci. Skupina dobrodruhů vstoupila do útrob této podezřelé údajné dílny, která však již měla nové obyvatele. Narazili tam na spoustu cizokrajných hadů, pár obrovských krys, mnoho různých pastí a nástrah, kterým museli čelit. Nakonec se družina probila podzemím skrze všechny možné podivnosti, až nakonec našla, co potřebovala (i nějaký ten poklad navíc). Nákres meče byl komicky velký a nacházel ještě na větší masivní kamenné cihle. Naštěstí tam našli dostatek pergamenů a nákres tak do nich doslova vryli. Poté se dobrodruzi vrátili do Jetelca - tentokráte už snad naposled.

Předali kováři Tullovi jeho nákres. Za získanou slevu si nakoupili nové vybavení a vyrazili na zasloužený oběd. V hospodě je přivítala Zvonimírova baculatá žena Bohuna svými skvělými knedlíky a zelím. S řádnou porcí jídla a několika pivy si družina po boji odpočala a začala zvažovat, zda vyrazit na Soutok už nyní v podvečer, nebo v Jetecu ještě přenocovat.

Nakonec ještě téhož dne vyrazili na Soutok...