Session 1: Postrach živých i mrvtých
Náš příběh začíná partou odpadlíků, kteří mají jen velmi málo společného - touhu po dobrodružství, hlad a žízeň...
Bylo deštivé, leč v porovnání s včerejší bouří klidné, podzimní ráno. V hospodě Pod Pahorkem se s kocovinou probouzí trpaslík Dolgarn. Chvíli se zmateně rozhlížel, uvažoval kde vlastně je, ale jakmile přestal váhat, vydal se s kručícím žaludkem shánět snídani. Zanedlouho se i ostatní začali probouzet na nepohodlném slamáku. Netrvalo dlouho a do hospody se pro nějaké to jídlo začalo vydávat víc a víc podobných individuí - zde se poprvé setkala naše družina dobrodruhů - Ash, Zared, Hearmeus a pochopitelně tedy Dolgarn. Jakmile se začali kníratého hospodského Zvonimíra vyptávat na jídlo, zjistili, že mu zrovna včera nějaká banda snědla skoro celé zásoby - toto se sice zdálo jako nepříjemnost, ale šlo také o příležitost. Za dopadení chuligánů a zaplacení jejich dluhů nabídl snídani a drobnou peněžní odměnu. Do hospody rovněž dorazil rychtář Bertrand, trochu nadával, trochu si povídal s hospodským, a nakonec se ukázalo, že banda kterou hledají jsou jeho staří kumpáni, a jejich smrt mu nijak nebude vadit, ba naopak, rád družině pomůže.
Tak se družina pustila do svého vůbec prvního společného boje - a že jim šel. Podle hluku vypátrali bandu schovávající se ve stáji - tak těžké to zas nebylo - a pustili se do krvavého boje. Sotva Zared nakoukl dovnitř okamžitě za chvíli vyletěl ven v bezvědomí. Dolgarn pak přišel, vešel, rozrazil a měl. Létaly blesky, střípky lebek a dokonce šípy - Ash Icas zde poprvé v životě zabil člověka, což jej dost rozhodilo. Odměnu jak finanční tak jídelní si ale získali a objevili, že v družině se dobrodruhuje líp než o samotě.
Během boje si jich povšiml mladý kočí Florian a napadlo ho, že to jsou perfektní kandidáti pro práci, kterou potřebuje zařídit. V hospodě se od něj dozvěděli, že to, co hledá je kůň, který se mu za bouře splašil - plnokrevný Arundský grošák Albert. A tak se dobrodruzi najedli, chvíli si odpočinuli a vydali se na cestu.
Zared si odskočil navštívit kováře, barbara Tulla. Když si požádal o slevu, rovněž se zmínil o jisté práci - si ale zatím nechal na jindy.
Počasí se vyjasnilo a družina se vydala na dlouhou cestu přes slunečné louky na jih. Po zhruba dvou hodinách dorazili ke starému lysému dubu - Zared se rozhodl na něj vyšplhat a porozhlédnout se. Vyplatilo se mu to. Spatřil kouř z nedaleké chatrče...
V lesní chatrči žije bylinkářka Eleonora, a její dva synové. Jak už to s dobrodruhy bývá, měla pro ně drobnou práci. Potřebovala jejich pomoc s nalezením snubního prstene, který upustila když utíkala před jakýmsi netvorem u hrobu jejího manžela Opina. Družina bez váhání vyrazila - nabídka odměny v podobě lektvarů je přesvědčila. Když se vydali ke kapličce, v jejímž okolí byl Opin pohřben, ihned si všimli něčeho podezřelého - do El'orrovy tváře na oltáři někdo vyryl nekromantické runy a než se nadali, vrhli se na ně kostlivci vylézající z hrobů. Také sám Opin, v podobě hnijícího nemrtvého, kterému obličej hyzdila ohromná jizva - zřejmě příčina jeho smrti - se na ně vrhnul se vší vervou. Ale parta dobrodruhů se nedala a po krátké chvíli se s všemi nemrtvými vypořádali a zbavili oltář znesvěcení. Skupina dobrodruhů vzala prsten Eleonory a prsten Opina, který si nechali. Jako jejich odměnu jim Eleonora předala několik lektvarů, přesně jak slíbila - rovněž měli příležitost si zde odpočinout a dát si chutný oběd.
Eleonora o žádném koni nic nevěděla, ale zato její syn Jiřík měl informací dost. Když se za ním družina vydala, dost si s nimi pohrával a tropil si žerty, ale po chvíli smlouvání je navedl na správnou cestu.
Vydali se na místo, kde Jiřík Alberta viděl - bylo plné bahna rozrytého nohama obrovského tvora. Jeho masivní stopy vedly více cestami, ale tu správnou zjevně našli velmi rychle. Cesta vedla k ohromnému děsivě vyhlížejícímu totemu a dále k jeskyni v drobné skalní formaci. Z jeskyně svítilo světlo ohně a ozývalo se prozpěvování hlubokého děsivého hlasu. Nastal čas najít bezpečnou cestu dovnitř a získat koně zpět...