Session 12: Bezejmenní

Hned večer se probudili prvně Notia, Dolgarn a Hermaeus zcela zbiti po bitvě. Dolgarn se okamžitě uchýlil k večeři, dostal cosi jménem hořčice, vůbec nechápal, nerozuměl, neměl, umřel. K němu se přidal i Hermaeus, který měl stejný osud. Poté se pomalu za nimi pomalu po schodech dostavoval Rentold, který zrovna postřehl, jak se Notia snaží odejít, chtěl na něj mluvit, ale nešlo, nemohl něj promluvit. Sedl si tedy k čarodějovi a trpaslíkovi, kteří zrovna dokonzumovávali tuto zajímavou pochutinu, po které měli velké brucho, a ptali se jej, kam se poděl. Údajně to bylo kvůli Odysseovi, jenž byl údajně zraněn jakýmsi stvořením, vzdáleně připomínající člověka. Tak tam chvíli seděli a diskutovali o tom, jak málem všichni umřeli a jak jim ujel Caelon. Netrvalo to dlouho a rozhodli se, že přece neurazili takovou cestu pro ni za nic, že budou Caelona sledovat, i přes jeho nejméně osmi hodinový náskok, přece jen dost pršelo, stopy budou tedy více než zřetelné a Postrach má hned dva hraničáře. Hermaeus se rozhodl jít zkontrolovat místo, kde nechali svůj vůz a koně, více v centru - pokud se tak tomu dát říkat - Žitníku. Dolgarn a Rentold nesmyslně čekali a pak si uvědomili, že vlastně půjdou pomoci čáryfukovi. Rentold si nechal koně U Zuba, resp. za ním, tak nasedl na Řehoře II. a chůzi šli s Dolgarnem ke stájím, kde našli Hermea, jak hledí na opět zcela zhuleného Notiu se zorničkami rozšířenýma až k hranicím možností. Sebrali tedy všechny koně a vůz, ale nikdo z nich neměl vůz ovládat, tak jej tedy jen chůzí dovedli k hospodě. Rentold se rozhodl jít pro svého nemesa Zareda a Dolgarn pro nyní mentálně narušeného Ashe. Chudák Hermaeus zůstal venku a držel tři koně a vůz s vědomím, že pokud mu koně budou chtít ujet, tak je neudrží. Dolgarn tedy dorazil k Ashovi a snažil se ho probudit. Slovně mu to moc nešlo, tak zvolil trochu ostřejší variantu, pěstní. Ash zařval s plných plic, čímž probudil i Zareda. Rentold si šel prvně pro svého zraněného psa, kterého odnesl na vůz ven. Hermaeus vypadal zcela bezradně, ale zvládal to kupodivu velmi v pohodě. Trpaslík se s hraničářem chvíli dohadovali, ale nejen mentálně poznamenaný hraničář jaksi nakonec svolil a šel tedy na vůz. Cestou se minul s Rentoldem, který si z nějakých důvodů strkal odhodlaně pánvičku do kalhot. Poté vstoupil do hospody a Zared už stál na schodech. Pomalými kroky se k sobě přibližovali a jejich pohledy se navzájem probodávali. Oba byli připraveni na souboj, nakonec se však dohodli, že si Zared dá koupel a jedou. Zared to ve vaně však záměrně zdržoval, proto se jeho obličej setkal s pánvičkou, která je skutečně přesvědčila, že je čas jet. Rozloučili se tedy s hostinskou Vendulou, která se o ně starala skutečně dobře, o některé méně, o některé *odkuckává si* Ashe *odkuckává si* víc. Hermaeovi se konečně uvolnili ruce, tak se všichni sebrali a jeli...

Ještě za tmavé noci se vydali směrem k jeskyni na pobřeží, aby Caelona vystopovali. Zared si pro osvětlení vytáhl jakýsi kamínek, který si koupil od zlatníka Pimpillia, a po několika pokusech vyslovení slova Luxmen z ohavným pazvukem čarodějnice se drahokam rozzářil sytě zeleným světlem. Po několika menších hádkách a Rentolodvě rozpravě s místním ptactvem se nějak dostali k pobřeží a vydali se po stopách směrem na sever. Stopy byly na rozmočené cestě skvěle viditelné, což pro dva stopaře nedělalo vůbec žádný problém. Netrvalo tomu však dlouho a na cestě si všimli jakéhosi človíčka. ,,Zdravím tě poutníku, jmenuji se Magnus Longriver a jsem hobit," představil se jim. "Hobiti, kdybyste nevěděli, jsou malí tvorové, kteří většinou chodí boso," pokračoval a všichni se na něj tupě dívali, neboť nikdy v životě neviděli hobita, nechápou to, umřeli. Každopádně, jakmile zpět ožili, nějak se nedemokraticky shodli, že jej vezmou s sebou, Magnus se chtěl podívat d světa a Postrachu se může hodit alchymista, který není permanentně zhulený. Pokračovali tedy dále v cestě, daleko, daleko, až se ocitli zpět před branami Soutoku. rozhodli se, že přečkají zbytek noci a pojedou zase ráno. Chtěli prvně přenocovat U Janka, ale Miloň v momentě, kdy zřel Rentolda a Zareda, je okamžitě za chvíli všechny vykázal. někteří tedy šli spát na vůz, jiní do jiné hospody. Ráno proběhlo pár zbytečných nákupů, dobrodruzi se rozloučili se Soutokem a vyjeli po stopách vstříc neznámému...

Zared si celou dobu četl jakousi mapu a poté, co to ukázal i ostatním, zjistili, že jdou směrem k nějakému místu, které je na této mapě i vyznačeno