Session 4: Za té noci bledé...

Za temné noci směrem na Soutok ovšem družina narazila na děsivé místo - opuštěnou malou lesní osadu, kde je podivné ticho, nikdo zde není a všechna okna a dveře jsou zabedněny. Zvědavost je donutila místo prozkoumat, a tak Dolgarn svou termovizí odhalil, že se v podkroví jednoho z domů nejspíš někdo skrývá, zatím co Zaredův čich mu prozradil přítomnost mrtvých těl. Když se jim podařilo vyrazit dveře domu, opravdu zde nalezli těla. Jak prozkoumali tuto místnost, z podkroví se začalo ozývat dupání.

Hermaeus na osobu nahoře promluvil - zdála se být nějakým způsobem narušená - v jednu chvíli byl ustrašený, v druhou agresivní. Po chvíli rozhovoru se člověk představil jako Sir Vilém z Bormiru. Ukázalo se, že to byl on kdo všechny ty lidi zabil, ale zjevně toho velmi litoval. Ash se jako obvykle slitoval a napadlo jej šíleného rytíře vzít s sebou do špitálu na Soutok. Odteď nadále už rytíř ani nepromluvil, jen se uzavřeně držel za družinou.

Slunce už zcela zapadlo a družina konečně dorazila k městu. Ještě než do města vstoupili, zeptali se v nejbližších stájích na Floriana, ovšem bez úspěchu. Stráže u Polní brány měly jisté podezření na Viléma, ale Zaredovi se povedlo je přesvědčit. Je celkem jasné, že Vilém úplně neměl radost z toho, že jde do Soutoku, soudě podle jeho grimasy při pohledu na barvy vlajek Soutoku. Ještě před vstupem si sundal tabard, obyvatelé Soutoku by asi tyto barvy taky nemuseli mít zrovna v lásce. Ash se Zaredem vyrazili odvést Viléma do špitálu - ale zjistili, že s tím jak vypadají v současnosti nejspíše nemohou projít skrze Panskou čtvrt, proto museli celé město obejít. Mezi tím se Dolgarn a Hermaeus vydali vyptávat se po Lady Brielle a Florianovi do hospody U Janka, ale neúspěšně.

Celá družina si v hospodě U Janka dala večeři, koupel a snídani. Následujícího rána začalo velké hledání - po jisté době nákupů a vyptávání se zjistili, že Lady Brielle nocuje v prestižní krčmě U Zlatohlávka. Zde se setkali s Florianem, který jim oznámil, že jeho paní zrovna spí. Když se Hermaeus vydal nahoru zkontrolovat, zda tomu tak opravdu je, zjevně ji svými kroky vzbudil. Paní Brielle sešla dolů do hospody a rychle vysvětlila družině co vlastně potřebuje, aby mohla zpět do postele, samozřejmě.

,,Ačkoliv to zní podivně, sháním tady urnu - jednu velmi konkrétní urnu. Slyšela jsem, že ji údajně vlastnil nějaký trpasličí šlechtic."

Nebylo to mnoho informací, ale družině to muselo stačit. Hermaeus a Ash se vydali žádat o radu místního theurga, tím byl starý kudůk s bílým huňatým plnovousem až na zem jménem Regryl von Shatol. Pěkně si jakožto kolegové v oboru magie popovídali a poptali se na pár informací, ale o svém úkolů zjistili jen, že šlechtic kterého hledají, je už dávno po smrti. Dolgarn a Zared se vydali o radu žádat elfského zlatníka Pimpillia Falbadora, se kterým se seznámili během ranních nákupů. Ten jim toho prozradil podstatně víc. Mimo jiné Pimpilliovi prodali i prsten od mrtvého manžela Eleanory, který samotný Pimpillio kdysi vytvořil a samozřejmě jej okamžitě poznal a odkoupil za štědrou cenu.

Šlechtic, o kterém se Brielle zmiňovala, byl zjevně jistý Thurdrak a byl to dobrodruh podobně jako naše družina. Jeho rodina mívala v Panské čtvrti bohaté sídlo, to ale bylo už dávno srovnáno se zemí. Ze sídla nejspíš (jestli vůbec) zůstalo jen pár podzemních prostor - je zde ale způsob, jak se na podobná místa dostat. Pod Panskou čtvrtí jsou totiž pašerácké cesty, se kterými by mohl dobrodruhům poradit pašerák jménem Kolfis, který obvykle vysedává v kasínu na Dlažbě.

Než Hermaeus a Ash opustili laboratórium pana von Shatola, dostal theurg nápad - zrovna měl v zácviku učně, kudůka jménem Notia, kterému by podobné dobrodružství jen prospělo. Vyhnal jej tedy s družinou na cestu.

Díra je nepěkné místo - odpad, žebráci a zloději na každém rohu. První rozumnou zastávkou při hledání Kolfise byla hospoda Nora. Byli ihned nasměrováni na vedlejší dům - za dveřmi ale stál trpaslík, který zamumlal:

"Heslo!"

Zared dlouho neváhal a vydal se po hesle vyptávat do hospody. Dva barbaři které oslovil, mu však odpověděli jen: "Máš zlato?"

Snažíc se hrát si nachudého, odpověděl:"Mám stříbro."

"Máš zlato?"

"Mám zlato."

"Máš zlato?"

Trvalo nějakou chvíli než mu došlo, co se snaží říct. Heslem "Máš zlato?" tedy vstoupili do kasína. Přivítali je trpasličí bratři Hurren a Emun - bylo jim řečeno, že do horního patra kasína, kde hrajou velcí hráči jako je Kolfis, budou puštěni pouze pokud dokážou, že opravdu umějí hrát. Takto začala jejich závislost na hazardu.

Po několika kolech trpasličího pokeru byli propuštěni nahoru, kde zasedli ke stolu s dvěma elfy. Který z nich je Kolfis však nechtěli prozradit, tak se to stalo předmětem sázky - elfové samozřejmě prohráli, a tak Kolfis se přiznal.

Družina se snažila jej přesvědčit, aby je zavedl do nižších pater kanálů, což mu nedělalo problém - chtěl za to ovšem protislužbičku. Jeho konkurent, pašerák Lastre mu ukradl velmi drahou zásilku a tato družina by mu mohla pomoci ji získat.

Lastreho dům v Díře byl střežen několika barbary, ale družina jej chytře obklíčila a ochranku bez menších problému vybila. Zatímco Notia s Hermaeem se pustili do kucháni zabitých barbarů pro jejich následné zpracování v alchymii, což značně znechutilo všechny svědky, Kolfis převzal svou zásilku, kterou byla truhlička pavích vajec pro zahradu luxusního hostince Zelený dvůr.

Když byl úkol dokonán, dobrodruzi se shodli na setkání s Kolfisem po západu slunce. Sešli se v Díře, elf jim ukázal cestu do kanalizace a varoval je pře možným nebezpečím. Vedl je páchnoucími tunely a přes žlaby tekoucích splašku, když tu se z břečky vynořila řada chapadel - Tabus, kterého se Kolfis obával, spatřil kořist.

Všichni začali tasit zbraně, Notia vypil pavoučí lektvar a obratně vylezl na strop, odkud by měl lepší dostřel, když tu najednou Hermaeus zakouzlil, ve vzduchu se zableskly tři zelené blesky a mršina tvora se nafoukla a vyplavala na povrch. Notia si začal brousit zuby na jeho šest očí, ale než vymyslel jak by jej vykuchal, Tabus už odplouval po proudu a zanořil se do odtoku.

Došli do drobné boční chodby, odkud vedlo nerovné schodiště do hlubiny. Zde Kolfis družinu opustil a popřál jim hodně štěstí.

Druhé patro kanalizace bylo podivně tiché, ozývalo se jen občasné dupání krys. Když začali prohledávat chodby, zaslechli zvuky - mlaskání, nesmyslné blábolení a skřeky. Když se protáhli úzkou chodbou, spatřili drobného zarostlého a špinavého mužíka, který byl hlasem těchto pazvuků. Po trochu chaotické konverzaci se dozvěděli, že jeho jméno je Ignác, zjevně je přítelem místních krys. Nenáviděl však Markuse, místního krysaře, o kterém prohlašoval, že jej zradil. Přesvědčili jej však, že mu nechtějí ublížit, a tak je nechal projít svým podivným podzemním domem plným starého nábytku a propustil je dále.

Prolezli dírou v podlaze do jeskyně, která se pod kanály skrývala. Byl zde podzemní zdroj vody, zjevně připojený na studnu v Panské čtvrti, jakýsi starý černý strom a vstup do trpasličí krypty. Jako obvykle, prvním instinktem dobrodruhů bylo nahrabat si peníze, a tak poslali Ashe, jakožto jediného, kdo umí plavat, aby ze dna studny sesbíral mince.

Družina vstoupila do krypty - byla zde řada sarkofágů, uren a pár dalších běžných pohřebních věcí, mezi nimi se však nacházel zvláštní bezpečnostní mechanismus, který držel jednu velmi podivnou urnu. Všem bylo jasné, že jde o urnu, pro kterou přišli, a tak začali hledat způsoby, jak ji odemknout. Během tohoto hledání Ash narazil na jednu urnu, na jejímž víku byl jemu známý symbol, stejný jako na jeho talismanu.

Objevili složité mechanické kolo s několika otočnými částmi a čtyři páky - brzy jim došlo o jakou hádanku jde a bez problému ji vyřešili. Jakmile se mechanismus otevřel a urna se jim dostala do rukou, spustila se hádka - otevřít nebo neotevřít? Urna byla zapečetěná ochranými runami a uvnitř se skrývalo ohromné množství magenergie, což nahánělo strach, ale také budilo zvědavost.

Zvědavost zvítězila - urnu donesli do laboratória Regryla von Shatola, kde se rozhodli ji otevřít. Jakmile otočili víkem, popel z urny vytryskl a začal se sypat na zem. Hermaeus, který urnu držel ji upustil a uskočil, všichni tasili zbraně. Popel se začal formovat do tvaru rukou, torsa a nohou a před nimi z něj povstal muž s bledou kůží, kudrnatými černými vlasy, zářivě modrýma očima a velkým tetováním runového kruhu na hrudníku.

"Ach, volnost, svoboda! Kolik to bylo... 80? 90 let? a vy - kdo vůbec jste?"

Družina vyděšená zjevením se přiznala, že byli posláni Lady Brielle.

"Ah, tak Brielle na mě myslí... už je to tak dlouho, co jsem bojoval..." tasil šavle v útok. V jeho krvelačném zjevu se ve světle svíček blýskly jeho tesáky a v tu chvílí to všem došlo - Brielle je upír!

Započala největší bitva jejich dosavadního života, každý se sebe vydal vše, co v něm bylo.

Po dlouhém boji se Zared vrhnul na upíra ze zadu a vrazil mu nůž do krku, vystříkla z něj černá krev a než se stihl otočit, vrhal se na něj Dolgarn - schytal ránu kladivem, a další, a další... jak ležel na zemi téměř neschopen pohybu, přiskočil k němu Ash a vrazil mu do hrudi svou šavli potřenou česnekem do srdce. Upír se zatvářil prázdně, jeho popelově bledá kůže se opět rozsypala v popel, který se rozletěl do větru.

V ten moment se ozvalo klepání na dveře, velmi hlasité a vytrvalé - Hermaeus se nejistě vydal dveře otevřít. Uviděl za nimi ustrašenou tvář Floriana, který mu zbrkle povídá: "Nevím co jste provedli, ale Brielle zuří. Utíkejte dokud můžete, tak jako já. A vezměte si tohle.", předal družině dva šifrované dopisy...